Na Reuters se objevila zajímavá fáma o tom, že firma IBM zvažuje platební systém založený na technologii blockchainu.
Cílem vyvíjeného platebního systému má být umožnění okamžitých převodů hotovosti bez účasti bank, nebo centrální autority provádějící clearing, což má například snížit cenu za transakci.
Podle Reuters už firma IBM vedla neformální debaty o platebním systému založeném na blockchainu s několika centrálními bankami, včetně amerického FEDu, a pokud centrální banky jejich koncept schválí, IBM pro projekt vytvoří bezpečnou a škálovatelnou infrastrukturu.
Reuters dále připomíná, že ve své zprávě ze září 2014 britská centrální banka The Bank of England považuje veřejnou účetní hlavní knihu (jak jinak přeložit ledger?) za významnou inovaci, která může zásadně změnit finanční sytém.
Jaký problém vlastně chtějí řešit? Podívejme se na to, jak vypadá mezibankovní platební styk například dnes u nás.
Platební styk v ČR
Při platbách v rámci banky si platby zaúčtovává sama banka. V případě mezibankovního platebního styku je to trochu složitější. Tak například, dejme tomu, že chci poslat platbu ze svého účtu u FIO kamarádovi, který má účet u Komerční banky. V takovém případě FIO pošle zprávu o platbě ČNB a ta zase pošle zprávu do Komerční banky. Hlavní účetní knihu s informacemi o tom, kam bylo posláno kolik peněz tedy vede národní banka.
Když jsem ještě pracoval v bance, byl ten systém neohrabaný a drahý. Paní ve velké místnosti přepisovaly platební příkazy z papírových formulářů do počítačů a jednou za několik hodin jsme soubor se seznamem plateb obřadně uploadli z obstarožního počítače přes modem do ČNB, která si tu legraci nechala dobře zaplatit. Standardní platba stála několik korun a expresní platba pak několik desítek korun.
Doba pokročila. Dnes odesílání informací o platbách do ČNB funguje automaticky a ta si za své clearingové služby účtuje částky od jednoho do devíti haléřů za transakci, což je za mě moje banka velkoryse ochotná zaplatit 🙂
ČNB ale nejde jen o to nahrabat si peníze – to, že je platební systém centralizovaný, umožňuje například pozdržet a prověřovat podezřelé transakce atd.
Bitcoiny bez bitcoinů podle IBM
Místo toho, aby informace o transakcích udržovaly banky, mají být tyto informace být veřejně dostupné v blockchainu. Zvažovaný systém má být pod kontrolou národní banky a peníze mají být součástí peněžní zásoby – mají to tedy být normální peníze (sice digitální, ale to jsou i peníze na našich běžných účtech) a s běžnými účty mají být digitální peněženky i propojené.
Dává to smysl?
Jestli jde o to ušetřit jeden haléř při mezibankovní platební transakci, nebo neušetřit vůbec nic při platbě v rámci banky, tak těžko říct, jestli to stojí za to. U mikrotransakcí snad ano. Samozřejmě, ono by to nakonec bylo dlouhodobě efektivnější než všechny ty aplikační servery, databáze a podobně, které banky používají dnes, ale banky jsou hodně konzervativní a nemají rády změny. Možná v USA, kde mají systémy zastaralejší (zaváděli je tam prostě dříve) by změna mohla přinést větší výhodu.
Je jasné, že by si centrální banky nad podobnými systémy nechaly naprostou kontrolu – těžko čekat, že by účastníci systému, kteří poskytli věšinu výkonu sítě, “přehlasovali” v případě sporné transakce národní banku. Ale i tak by aspoň fyzická decentralizace mohla hodit – v případě výpadků, například způsobených živelými katastrofami, by byla k nezaplacení. Navíc, národní banka by nemusela mít mnoho vlastních serverů, stačily by ty umístěné u bank.
No a když už by národní banka takový blockchain ovládala, možná by ho státní zpráva dokázala použít i pro jiné věci. Využití například pro registr vozidel, nebo třeba katastr nemovitostí se přímo nabízí.